Novinky
28.února 2012
Tak jsme se s holkama vrátili z týdnu na horách. Holky šestihodinovou cestu tam i zpět zvládly skvěle. Kruté mrazy polevily a počasí bylo krásné. Roxy a Milly si zařádily na sněhu a vesele skákaly do závějí.
12. února 2012
Millynka začala před pár dny poprvé hárat. Žádnou velkou radost z toho nemám, protože podle našeho veterináře rostou fenky na výšku a délku do prvního hárání a pak už se jen takzvaně "dodělávají" do podoby dospělého psa. Doufám, že pokud už neporoste, ještě aspoň přibyde na váze, zatím je to pořád těsně pod 1,4 kg. Ach jo, vypadá to, že z ní budeme mít tu nechvalně známou "miničivavu" .
V sobotu odjíždíme i s holkama na týden do Rakouska na hory, tak snad poleví mrazy a holky se tam budou moci i prolítat na sněhu. Už jsme s nimi byli na horách minulý víkend, ale mráz tam byl tak silný, že se jejich pobyt venku omezil na "vyčurat a domů".
21.ledna 2012
Dneska je Millynce 7 měsíců. Konečně aspoň malinko přibrala, má 1,4 kg. Moc doufám, že ještě poroste. Taky jsem zjistila, že jí samy vypadly dva špičáky. Byla by paráda, kdyby jí vypadly i ty dva zbývající a nemusely bychom na trhání a tím pádem pod narkozu.
12.ledna 2012
V neděli jsme se byli i s holkama podívat na Hanáckou národní výstavu psů v Brně. Holky tak vlastně i zavítaly do svého rodného města, protože jsou obě původem Brňačky .
V blízké budoucnosti bychom rádi zkusili výstavy s Milly, tak jsme chtěli vidět, jak to vlastně na takové výstavě vypadá. Holky byly z tak velkého počtu psů a lidí koncentrovaných na jednom místě docela vykulené a my pochopitelně taky. Nejvíc času jsme strávily u kruhu s čivavami. Všechny byly moc hezké a krásně se předváděly. Předvedení a postoj budeme muset s Milly hodně trénovat, protože je celkem dost bázlivá. Po hale se ploužila s ocáskem dole a cizím pejskům se obloukem vyhýbala. Naopak Roxy, když se vzpamatovala z počátečního šoku , byla ve svém živlu a vesele očichávala pejskům zadky (pokud na ně dosáhla). Milly dokonce měla příležitost seznámit se svým tatínkem, který soutěžil (a my s jeho příjemným páníčkem), ale u psů asi neplatí, že krev není voda, protože oba, otec i dcera, projevili oboustranný nezájem.
Na výstavě se nám líbilo, až na jednu věc, která nás docela šokovala. A to bylo obrovské množství psích exkrementů, kterým jsme se museli vyhýbat celou cestu z parkoviště do haly. A že to teda byly kolikrát hromady. Nevím, proč je tolik majitelů velkých psů líných to po svých miláčcích uklidit. Asi právě kvůli té objemnosti. Jedna doga se vykadila přímo před námi a panička šla dál, jakoby nic. No co, šlápnutí do h.... prý přináší štěstí......