Názory na čivavu
Za dobu, co máme doma čivavu, jsem si vyslechla spoustu názorů na toto plemeno. Čivava nechá málokoho chladným, málokdo kolem ní projde bez povšimnutí.
Nejvíce se líbí starším paním a dětem. Často mě i někdo zastaví a vyptává se, co je to vlastně za plemeno, jestli ještě vyroste a hodně lidí si i o dospělé Roxy myslí, že jde o štěně. Děti se často ptají, jestli si pejsky můžou pohladit.
Setkala jsem se ale i se spoustou negativních reakcí, hlavně od takových těch rádoby tvrdých chlapů. Počínaje tím, že tohle pro ně není pes, až po to, že jsme si pořídili psa, který je povahou falešný křivák, což mě mrzí nejvíc .
Podle mého názoru je čivava hlavně pes jako každý jiný, akorát malý. Ale malý vzrůstem a velký srdcem. Ve standardu plemene čivava stojí, že čivava je odvážný, oddaný, živý a veselý pes, s čímž se plně ztotožňuji. Také jsem se dočetla, že čivavě nejpodobnější povahu má německý ovčák. Hodně samozřejmě záleží i na výchově a správné socializaci. Někteří lidé se domnívají, že malého psa není potřeba vychovávat, jiní ho zase přehnaně chrání před kontaktem s jinými, většími pejsky a pak se může stát, že z čivavy vyroste rozmazlený křikloun. Ale to se stane u jakéhokoliv plemene, pokud se výchova zanedbá.
Roxynku jsme se od mala snažili seznamovat s jinými pejsky, brali jsme ji s sebou mezi lidi a výsledkem je, že se ráda s jinými psy pozdraví, pohraje si a lidí se nebojí, naopak se ke každému radostně hrne a nechá se pohladit. U Milly postupujeme stejně a myslím si, že ani ona nebude mít s lidmi a pejsky žádný problém.
Čivava je úžasný společník, žádný polštářový povaleč, zvládne i horskou tůru. Čivavy úspěšně běhají agility, jsou šikovné na dog-dancing a v Japonsku se dokonce jedna čivava stala policejním psem. Je to velice chytrý a učenlivý pes. Vždyť má ze všech plemen psů největší mozek v poměru k velikosti těla .